Vliv Slunce na dobou ledovou

Analýza ledového jádra z Antarktidy odkrývá poznatek, že poslední čtyři cykly doby ledové začaly, když byla vzdálenost země od Slunce tak veliká, aby zabránila v letním období tání ledu v ledovci. To, že k tání nedocházelo, způsobilo nahromadění ledu během dob, kterým se začalo říkat doby ledové.

Kenji Kawamura, výzkumník hostující na Scripově institutu oceánografie (Scripps Institution of Oceanography) v San Diegu v USA a Jeff Severinghous, přírodovědec ze stejného institutu řekl, že nálezy potvrzují teorii vytvořenou v roce 1940 a poprvé vyslovenou už v 19. století. Práce také pomohla objasnit roli oxidu uhličitého v globálním oteplování a v období ochlazování jak v minulosti, tak i v budoucnosti, říká.

"Je to významné zjištění, protože lidé už 100 let pokládali tutéž otázku - proč vlastně nastaly doby ledové," říká Severinghaus.

Pokrokový předpoklad ze 40. let, známý jako Milankovičova teorie, pojmenovaný po srbském geofyzikovi Milutinovi Milankoviči vychází z toho, že doba ledová začala a skončila v návaznosti na změny v letním slunečním svitu nebo na dlouhodobé vystavení severní polokoule slunečnímu svitu.

Vědci, studující paleo-klima, často používají plyny zachycené před stovkami tisíc let uvnitř ledu k rekonstrukci klimatických podmínek a prokopávají se stovky metrů hluboko do ledových mas.

Kawamura použil data poměrů kyslíku a dusíku k vytvoření klimatického časového přehledu, který byl použit již před desetiletími při výpočtech Milankoviče. Tým zjistil vztah mezi počátkem a koncem dob ledových a změnami období, kdy se Země nejvíce přiblížila ke Slunci. Země se dostává ke Slunci nejblíž, nebo do jeho přísluní, každých 23 000 let vždy v červnu.

zdroj: http://ucsdnews.ucsd.edu/news...