Kanibalismus sjednocuje sarančata do houfů

Mezinárodní skupina badatelů vyslovila teorii, která vysvětluje, proč se sarančata shlukují do houfů. Vědci si myslí, že hlavní příčinou takového chování hmyzu je strach, že budou sežráni svými příbuznými.

Mezinárodní skupina badatelů vyslovila teorii, která vysvětluje, proč se sarančata shlukují do houfů. Vědci si myslí, že hlavní příčinou takového chování hmyzu je strach, že budou sežráni svými příbuznými. Práce vědců byla zveřejněna v časopise Current Biology. Předcházející výzkumy ukázaly, že kanibalismus je periodicky pozorován u sarančat. Tento jev se zváště vyskytuje mazi mladými jedinci. Při nedostatku potravy začínají vysávat živiny ze svých nejbližších sousedů.

Údaje, získané při pozorování mladých sarančat, vědci pod vedením Iana Cusina z Prinstonské univerzity (Princeton University) použili na demonstraci přemístění hmyzu při formování hejn. Ze získaného modelu je jasně vidět, že hmyz se snaží ponořit do hloubky tlupy ve snaze se co nejvíce vzdálit hladovému kanibalovi, který pojídá svou oběť. Strach ze sežrání přivádí k tomu, že každé jednotlivé saranče se snaží odervat od tlačícího se zezadu nepřítele. To vede k tomu, že celé stádo se nekontrolovaně pohybuje vřed.

Houfy sarančat se pohybují průměrnou rychlostí asi 30 kilometrů za den. Jak dospělý, tak i mladý hmyz pojídají listí, stébla, trsy, klasy, plody, kůru na stvolech. Každý jedinec spotřebuje za svůj život přibližně 300 gramů zelené hmoty. V průběhu dne se hmyz krmí asi 20 až 30 krát. V období masového rozmnožení počet sarančat dosahuje několik stovek až tisíc na čtvereční metr.

Přečtěte si, jak se mravnci vyrovnávají s panikou.

zdroj: http://www.princeton.edu/main...