Jedenáct vyhynulých zvířat v fotografiích

Ačkoli je možné provést rekonstrukci podoby vyhynulých zvířat podle nalezených fosílií, jsou fotografické snímky zachycené v době, kdy daný druh ještě přežíval, důležitým svědectvím.

Tasmánský tygr neboli vakovlk tasmánský neboli Thylacine není, navzdory svému jménu a vzhledu, příbuzným ani kočkovitých ani psovitých šelem. Jedná se o největšího masožravého vačnatce, vyskytujícího se v moderní době. Příčinou vyhubení populace tasmánských tygrů byla masivní lovecká kampaň v letech 1888 až 1909. Vyprovokovala ji tasmánská vláda, která věřila, že tasmánský tygr napadá ovce a slepice. Poslední kus jménem Benjamin dožil 7. září 1936 v Hobartově zoo v Tasmánii (Austrálie). Uhynul kvůli nedbalosti, když byl za extrémních klimatických podmínek ponechán mimo krytou část výběhu. Poslední volně žijící kus zastřelil poblíž svého kurníku roku 1930 Wilf Batty.

Zebra quagga (někdy také zebra kvagga) se od ostatních druhů výrazně odlišuje umístěním pruhů - má je pouze na přední části těla, zbylá část trupu je světle hnědá, nohy jsou zbarveny bíle. Vyskytovala se v otevřených rovinatých oblastech. Ve volné přírodě byla vylovena kvůli ojedinělému vzhledu kůže pravděpodobně koncem sedmdesátých let devatenáctého století. Poslední kus zebry quagga uhynul 12: srpna 1883 v amsterodamské zoo v Nizozemí. Dochovala se jediná fotografie.

Před dvěma sty let se jednalo o nejrozšířenější ptačí druh na území Severní Ameriky. Dle některých zpráv dosahoval jejich počet miliard kusů. Jejich letící hejna mívala rozpětí větší než míle. Po příchodu kolonizátorů začalo být holubí maso považováno za levnou potravinu, vhodnou zejména pro otroky a chudinu, a stalo se obchodním artiklem. Holubí hejna byla navíc považována za hrozbu pro farmáře. Roku 1703 dokonce dal katolický biskup v Quebecu celý druh do klatby. Poslední holub stěhovavý jménem Marta uhynul v zajetí v Cincinnati v Ohiu 1. září 1914.

Zlatá ropucha (Golden Toad) byla objevena roku 1966 a naposledy spatřena v roce 1989. Pochází z tropických pralesů na Costa Rice. Vyznačuje se zářivě zlatooranžovým zbarvením. Její vyhubení způsobily změny klimatu vedoucí ke globálnímu oteplování.

Tuleň karibský (Caribbean Monk Seal) byl jediným známým druhem tuleně, žijícím v Mexickém zálivu. Oficiálně byl prohlášen za vyhynulý druh 6. června 2008, poslední oficiální záznam o jeho výskytu ale pochází z roku 1952. Jedná se o jediný druh tuleně, jehož vymření zapříčinil člověk.

Poslední kus pyrenejkého kozorozce byl nalezen mrtvý pod padlým stromem 6. ledna 2000. Jedná se o první druh, který byl znovuoživen klonováním, ale uhynul pouhých 7 minut po svém vzkříšení. Přesto tento pokus přinesl naději, že je možné obnovit existenci vymřelých druhů zvířat.

Staří egypťané ho domestikovali a využívali jako zdroj masa i jako obětinu. Bubal Hartebeest zmiňován i ve starém zákoně. Ve volné přírodě se stal cílem sportovní honitby a byl vyloven evropany. Poslední kus uhynul v pařížské zoo v roce 1923.

Tento druh tygra žil v Indonésii a na Jávě. Při jejich posledním sčítání v roce 1979 byly zaznamenány pouhé tři kusy. Je možné, že několik jedinců stále přežívá v hlubinách pralesů. Důvodem k jeho vyhubení byl nárůst zemědělské činnosti a ohrožování obyvatelstva.

Objevena byla v Tecopa Hot Springs v Kalifornii roku 1942. Její konec přivodilo zavedení kanalizace a výstavba hotelů. Tato drobná rybka byla oficiálně prohlášena za vyhynulou v roce 1981.

Žil Syrský divoký osel ve velkých stádech v horských a stepních oblastech Mezopotámie. Jeho konec přinesla první světová válka, během níž byl loven tureckými a britskými jednotkami. Poslední kus uhynul v zajetí v Schönbrunnské zoo ve Vídni roku 1928.

Mírumilovný delfín Baiji obýval čínskou řeku Yangtze nejméně 20 miliónů let. V čínských legendách bývá označován jako symbol míru a prosperity. Jeho počet se začal dramaticky snižovat s rozvojem čínského průmyslu. Řeka Yangtze se stala jednou z nejvíce znečištěných řek světa, v jejím povodí nyní žije více než dvanáct procent světové populace. Za vyhynulý druh byl prohlášen v roce 2006 poté, co po intenzivním pátrání nebyl objeven ani jeden kus. Banji se tak stal prvním vyhynulým kytovcem moderní doby. I když je možné, že několik jedinců stále přežívá, není pravděpodobné, že by se byli schopni najít a dále rozmnožovat.

Ačkoli je možné provést rekonstrukci podoby vyhynulých zvířat podle nalezených fosílií, jsou fotografické snímky zachycené v době, kdy daný druh ještě přežíval, důležitým svědectvím. V naší době dochází k masivnímu vymírání živočišných druhů. Jedná se o číslo stokrát až tisíckrát vyšší než průměr. Mezi zvířata, která byla za svého života zachycena na fotografiích, patří jedenáct vyše uvedených druhů.

zdroj: http://ecoworldly.com/2009/04...