Teorie všech optických iluzí

V průběhu evoluce se u člověka objevila schopnost předvídat budoucnost. Je pravda, že to nemá nic společného s Nostradamovým vizemi - týká se to kompenzace zpoždění, které vzniká při přenosu vizuálního obrazu ze sítnice do odpovídající části mozku.

V průběhu evoluce se u člověka objevila schopnost předvídat budoucnost. Je pravda, že to nemá nic společného s Nostradamovým vizemi - týká se to kompenzace zpoždění, které vzniká při přenosu vizuálního obrazu ze sítnice do odpovídající části mozku.

Časové zpoždění představuje jednu desetinu sekundy a náš horizont předpovědí je tím, bohužel, také i ohraničen. Přesněji, mozek člověka "dokresluje" odpovídající obraz a vychází při tom z určitých základních principů vnímání okolních předmětů.

Jaké jsou tyto principy? A existují vůbec? Specialista na kognitivní typy Mark Changizi z Polytechnického institutu Rensselaer (Rensselaer Polytechnic Institute) se pokusil vysvětlit tuto otázku a využil při tom optické iluze.

Předběžný výsledek výzkumu byl publikován centrem teoretické neurobiologie Kalifornského technologického institutu (California Institute of Technology). Jak se ukázalo, efekt "rekonstrukce reality" můžeme nejlépe pozorovat na příkladu optického klamu.

Tak například Heringova iluze, při ní vertikální přímky překrývají svazek paprsků. Iluzorní zakřivení centrálních linií vzniká proto, že náš mozek je schopen předpovědět, jak bude vypadat zobrazení v následujícím momentu, - podle toho, jak se budeme k centru nákresu "přibližovat".

Efekt přibližování se následně vytváří geometrickými parametry samotného bodu konvergence radiálních úseček. Ale protože se ve skutečnosti nepohybujeme, vzniká iluze vnímání rovných linií jako linie zakřivené.

"V průběhu evoluce vznikla u člověka možnost krátkodobé předpovědi nejbližší budoucnosti, - říká Changizi. Když se přímky se sbíhají v ústředním bodě, pak jde o signály, které klamou naše vědomí, nutí jej myslet si, že se pohybujeme kupředu. Tím, že zakřivuje přímky, se mozek snaží napovědět, jaký obraz nás v následujícím okamžiku čeká".

Taková "kouzla" nás obklopují v běžném životě neustále. Například, "vedlejší účinky" binokulárního zraku: jestliže budeme střídavě zavírat oči, pak budeme mít pocit, že se pozorovaný předmět mírně pohybuje.

Nebo si vzpomeňte na schopnost chápat smysl vět i v takovém případě, kdy jsou správně umístěny pouze první a poslední písmena v každém slově a uvnitř je jejich pořadí zpřeházeno.

Američan zjistil, že na naprosto stejném principu jsou založeny všechny optické iluze. Aby si svou hypotézu ověřil, probádal 50 druhů "klamů" a rozdělil je do 28 kategorií.

Získané výsledky dokládají to, že existují čtyři základní typy "dolaďovacích" proměnných: rozměr pozorovaného předmětu, jeho rychlost, ostrost (kontrast) a vzdálenost od něj.

Například, pokud se dva objekty nacházejí ve stejné vzdálenosti od vás a vy se přibližujete k jednomu z nich, pak podle míry přibližování váš cíl bude vypadat větší a současně bude ztrácet kontrast - bude se "rozmazávat".

Vycházejíc z výsledků bádání, Mark tvrdí, že všechny čtyři kanály vnímání vznikly během evoluce, ale tak nebo onak jsou svázány s nutností neustálého přesouvání, přičemž přímočarého.

Podle jeho slov, efekty "dokreslování" reality může vznikat i ve statické poloze, i při otáčení - ale stejně tak mohou být vysvětleny korigováním, nutným při pohybu kupředu.

Mimochodem, podrobněji se seznámit s celou koncepcí "předpovídaní vnímání" se můžete v předtisku práce, která je umístěná na osobních webových stránkách vědce (PDF-dokument).

Přečtěte si také o psychologii klamů nebo o tom, jak se vytváří iluze vycházení z těla. Mimochodem, víte, že schizofrenici se optickými iluzemi neklamou?

zdroj: http://www.livescience.com/st...