Pomocné nástroje jako prodloužené částí těla

Každý den používáme mnoho nástrojů, které nám pomáhají při různých manipulacích. Jak tyto nástroje však vidí mozek a co tedy dokazují současné výzkumy?

Myšlenka, že mozek vnímá různé nástroje, které používáme jako další prodloužení těla, není nová. Vědci mají ale nyní skutečný důkaz, že tomu tak opravdu je. Používání pomocných nástrojů pro nás není jedinečnou záležitostí. Ale právě toto efektivní užívání široké řady náčiní nás odděluje od ostatních druhů zvířat. Badatelé dlouho přemýšleli nad tím, že když používáme nějaký nástroj (i když třeba jen na několik minut), změní se naše obrazové představy o délce částí našich těl a používaný nástroj se najednou stane součástí našeho tělového schématu (známého z psychologie).

Ve studii vědci podotkli, že když je používaný nástroj včleněn do tělového schématu, následující pohyby by se ve srovnání s pohyby vykonanými před použitím nástroje měly lišit. Po použití nástroje, který prodlužuje dosah, lidé pak jednali tak, jako by byla jejich ruka najednou opravdu delší.

Je to fenomén, který všichni zaznamenáváme vlastně každý den. Tak například příčina toho, že si při čištění zubů nemusíme koukat do svých úst nebo na svou ruku je taková, že náš zubní kartáček byl integrován do naší mozkové představy naší ruky. Lidé, kteří se výzkumu zúčastnili, pořád používali po manipulaci s nástroji své ruce správně, ale jednotlivé úkoly pak zvládali obtížněji. To znamená, že objekt uchopili sice v pořádku, ale svou rukou nehýbali tak rychle, a celkově jim uchycení předmětu zabralo více času, než při použití nástroje.

Myšlenka funkční přizpůsobivosti byla vždycky požadována za samozřejmou, i když až do teď nebyl prokázán žádný přímý důkaz, řekl Alessandro Farné z Univerzity Claudie Bernard Lyon (Université Claude Bernard Lyon 1). Naše experimenty poskytují první a definitivní znázornění, že tato prastará intuice je naprostou pravdou.

zdroj: http://www.livescience.com/he...