Pravěkým tučňákům teplo nevadilo

Julia Clarkeová (Julia Clarke) z univerzity v Severní Karolině (North Carolina State University) a Mario Urbina z národní univerzity v San Marcos v Limě (Universidad Nacional Mayor de San Marcos) objevili pravěkou podobu tučňáka, který se mohl s přehledem z výšky dívat na kteréhokoliv současného tučňáka, i na mnohé tučňáky dávných epoch.

Pozůstatky nového druhu tučňáka, pojmenovaného Icadyptes salasi, badatelé objevili v Peru. Jedná se o nejlépe dochované ostatky prehistorického tučňáka.

Vědci podle nich zjistili, že Icadyptes salasi dosahoval výšky 1,5 metrů a vážil více než 60 kilogramů.

Co do velikosti, jedná se o třetího největšího prehistorického tučňáka, rekord drží dříve nalezený Anthropornis nordenskjoeldi, který žil před 45-37 milióny let na pobřeží Antarktidy a Nového Zélandu. Dosáhl výšky téměř 2 metrů a vážil 100 kilogramů.

Přesto to nebyla výška Icadyptes salasi, která biology zaujala. Tento pták žil v tropech, pouze 14 stupňů jižněji od rovníku, při tom stáří těchto ostatků se odhaduje na 36 miliónů let. A v té době bylo klima na Zemi mnohem teplejší než nyní.

Globální ochlazování, které přikrylo Antarktidu ledem, začalo před 34 milióny let, o několik miliónů let později, něž žil Icadyptes salasi. To vědce velmi překvapilo, protože se usuzuje, že vzrůst a rozměry řady tučňáků je výsledkem adaptace na chlad (snadněji se tak udržuje teplo).

Je také zajímavé, že u znovu objeveného gigantického tučňáka je zobák na délku dvakrát větší než lebka a podobá se kopí. Autoři objevu předpokládají, že velkou část svého života tento tučňák strávil ve vodě, aby se chránil před horkem.

Tyto tak dokonale dochované zkameněliny ostatků byly nalezeny na jižním pobřeží Peru společně s pozůstatky čtyř jiných, dosud neznámých druhů pravěkých tučňáků, kteří zcela zjevně dávali přednost tropům před chladnými zeměmi.

Ale i dnes žijí na Zemi tučňáci, kteří osídlují relativně malé zeměpisné šířky. Jsou to afričtí a galapážští tučňáci, kteří jsou méně známí, než jejich příbuzní z jižních moří. Současné „teplomilné“ druhy se dostaly na svá stanoviště před několika milióny let, po dvou velkých dobách ledových.

Nyní se ukazuje, že tučňáci ovládli tropy o desítky miliónů let dříve, a že gigantičtí předchůdci současných tučňáků daleko lépe snášeli horko (dříve pravěké „tropické“ tučňáky nalézali na, o něco větších, zeměpisných šířkách).

Další podrobnosti naleznete v novinkách Nature a v poznámkách v New Scientist. Julia Clarkeová (Julia Clarke) z univerzity v Severní Karolině (North Carolina State University) a Mario Urbina z národní univerzity v San Marcos v Limě (Universidad Nacional Mayor de San Marcos)