Orangutani jsou schopni řešit šarády

Vědci provedli překvapující pozorování. Podle předpokladů tohoto výzkumu, orangutani používají při komunikaci gesta, která jsou schopni měnit podle toho, jak dobře je ostatní chápou.

Ve dvou britských zoologických zahradách (Twycross Zoo a Jersey Zoological Park) vědci provedli experiment, jehož cílem bylo zkoumání, nakolik je komunikace orangutanů cílevědomá.

Při pokusech opice dostávali potravu dvou "druhů" - chutnou a ne moc chutnou - a dával jim ji člověk. Orangutani si o potravu říkali gesty. Někdy se experimentátor tvářil, že jim nerozumí a místo celé porce chutného jídla jim někdy podával jen polovinu pohoštění nebo prostě nechutnou potravu.

V takových případech orangutani začali měnit způsob komunikace. Pokoušeli se použít jiná gesta, které by mohli vyjádřit jejich žádost. Jestliže experimentátor ani potom nerozuměl a podával jim nechutné jídlo, pak se orangutani snažili poprosit o ni pomocí většího počtu gest.

Když experimentátor začal "chápat" požadavek, dával jim jen polovinu chutné porce. Ve výsledku orangutani snižovali počet gest, častěji ukazovali ty, za které dostávali odměnu.

Je zajímavé, že orangutani, kteří už byli "poučeni" takovou zkušeností, když experimentátor opět "nechápal", snažili se vyžádat si jídlo pomocí "úspěšných" gest a naprosto se vyhýbali těm, které dříve k úspěchu nevedly.

Podle účastnice experimentu Ericy Cartmillové (Erica Cartmill), chování orangutanů bylo zjevně zaměřené na určitý výsledek: zvířata opakovala pokusy tak dlouho, dokud nezískala žádané pohoštění. Při tom rozlišovali plné a neúplné chápání experimentátora, a v závislosti na tom měnili okruh gest.

Profesor Richard Byrne (Richard Byrne) a jeho kolegové z univerzity v St Andrews (University of St Andrews) obrátil pozornost na to, jak si orangutani vybírali vhodná gesta a upouštěli od těch neefektivních. Takovou komunikaci srovnával s řešením šarády, ve které hráč musí po etapách dosáhnout úspěchu, a orientovat se při tom na neverbální náznaky člověka, který zadává úkol.

Podrobnosti o experimentu jsou publikovány v časopise Current Biology

Přečtete si taky jak makak rhesus může vypočítat pravděpodobnost.

zdroj: http://www.st-andrews.ac.uk/n...