Žraloci v podobě tajemných predátorů

Predáce je jednou z nejzákladnějších a nejfascinovanějších vztahů v přírodě a jsou to právě žraloci, kteří jsou jedním z nejdivočejších predátorů na světě. Badatelé ze Spojených států amerických a Kanady používají geografickou analýzu jejich lovení a další podrobnější informace, které jim ke studiu aktu jejich lovení pomáhají.

Žraloci jako predátoři zůstávají velkým tajemstvím i pro odborníky. Bohužel charaktery jejich lovení je velice těžké studovat, protože je velice malá šance toto lovení pozorovat. Nyní ale badatelé ze Spojených států amerických a Kanady používají geografickou analýzu jejich lovení a další podrobnější informace, které jim ke studiu aktu jejich lovení pomáhají.

Vědci pozorovaly tuto predátorskou interakci mezi bílými žraloky a lachtany jihoafrickými v jižní Africe. Přišli na to, že žraloci odhadnou velice dobře místa úspěšných lovů, nejedná se však o místa, kde jsou šance na ulovení jejich kořisti největší. Pro své lovení si spíše hledají místa strategická.

"Tato studie nám napomáhá rozšířit naše znalosti o tom, jak velcí predátoři loví a nabízí nové vědecké objevy pro studium jiných systému predátorů a kořistí", řeklNeil Hammerschlag, Ph.D. kandidát Univerzity Miami's Rosenstiel School(katedra Oceánologie a Atmosferologie) a spolu-badatel této studie provedené v rámci South Florida Student Shark Program (SFSSP). "Naše potřeba dalších studií se ale stala kritická, a to díky globálnímu, drastickému poklesu jejich populace", zdůraznil Hammerschlag dále.

Bílí žraloci napadají své kořisti svým náhlým vertikálním skokem, díky němuž prudce vyskočí z vody. "Žraloci loví osamělé mladé lachtany jihoafrické při nízké intenzitě světla a v blízkosti mořského dna, přičemž se sami snaží zůstávat co nejvíc nenápadní, tak aby je kořist, předtím než zahájí žraloci svůj útok, nemohla odhalit, podotýká Hammerschlag.

Hammerschlag a jeho spolupracovníci z Univerzit British Columbia a Texas State University sesbíraly záznamy a data z 340 predátorských útoků zahájenými žraloky při útoku na tyto lachtany, jež mohli v tomto případě pozorovat, protože se odehrávaly na vodní hladině. Výzkumníci přitom zpozorovali, že napadení lachtanů bylo naprosto nenáhodné.

Druh Bílých žraloků má opravdu vytříbené způsoby hledání jejich budoucích kořistí, při kterých jednají dle svých předchozích zkušeností.

zdroj: http://www.rsmas.miami.edu/pr...