Led je příznivé prostředí pro zrození života

Výsledky výzkumu svědčí o tom, že pokud se život na Zemi zrodil v ledovci, pak k něčemu podobnému mohlo dojít i na jiných místech Sluneční soustavy, nemluvě o planetách jiných hvězd, které třeba patří k jiným galaxiím.

V roce 1972 Stanley Miller ve zkumavce zmrazil směs amoniaku a kyanidu, což jsou chemické látky, které, jak se předpokládá, existovaly na Zemi v jejím nejranějším období a mohly mít pozitivní vliv na vznik života. Dvacet pět let byla zkumavka udržována ve zmraženém stavu při 108 stupních Fahrenheita - takovou teplotu má ledová "souputnice" Jupiteru Evropa. A jednoho rána se stal zázrak: obvykle bezbarvá směs těchto dvou složek se zabarvila - barvou složitých polymerů, které se skládají z organických molekul! Ze zmraženého amoniaku a kyanidu po uplynutí čtvrt století vznikly nukleotidy - základní "kameny" RNA a DNA.

Celá desetiletí se tradoval názor, že život se zrodil za podstatně "teplejších" podmínek - v pravěkém "bujónu" - tedy v mořské vodě, ve které plavaly hromady organických molekul, a nebo v tropickém oceánu, nebo dokonce v bublajícím kráteru vulkánu, ale v žádném případě ne v ledu. Výsledky získané Millerem a jeho kolegy svědčí o tom, že pokud se život na Zemi zrodil v ledovci, pak k něčemu podobnému mohlo dojít i na jiných místech Sluneční soustavy, nemluvě o planetách jiných hvězd, které třeba patří k jiným galaxiím. Výsledky se podařilo zveřejnit až po třech letech (Icarus, 2000).

V roce 2002 v hledání života v ledovcích pokračoval badatel Hauke Trinks, který strávil 13 měsíců na Krajním Severu a zkoumal tam vlastnosti ledovce. Podařilo se mu zaregistrovat přítomnost mikroskopického elektrického pole na krystalcích ledu, což svědčí o orientaci molekul na jeho povrchu. Trinks předpokládá, že povrch ledu je “šachovnicová deska” kladných a záporných nábojů, které “zachytávají” jednotlivé nukleotidy a “pomáhají” jim slučovat se do řetězců RNA.

Zároveň s tím, skupina vědců z biotechnické společnosti SomaGenics (Kalifornie) zjistila zvláštní chování enzymů RNA - viru hepatitidy typu C: při zmražení se jeho řetězec RNA uzavíral do kruhu. Vědci přišli k závěru, že po odstranění větší části kapalné vody vytváří led podmínky, které umožňují enzymům RNA vytvářet řetězce RNA. Podobně mohly fungovat primitivní enzymy na mladičké Zemi připojováním náhodných segmentů a vytvářením různých řetězců RNA.

Molekuly RNA, schopné vytvářet první přibližné kopie sama sebe, se objevily mnohem později, až po oteplení Země; a právě tyto molekuly našly útočiště v rozmrzajících mořích a oceánech, vytvořily daleko složitější struktury jako např. buněčné membrány. A to byl počátek Darwinovy evoluce. Ale bylo to opravdu tak? Dnes zůstane tato otázka, tak jako dříve, ještě bez odpovědi.

zdroj: http://discovermagazine.com/2...