HypoSurface zobrazuje na stěně plastický pohyb

Pohnula se ta stěna? Dává vám znamení? A navíc kope? Nenechte se vyvést z rovnováhy a nepospíchejte s voláním na "155" - vy jste v pořádku, situace není tak zlá. Dokonce můžeme s klidem tvrdit, že všechno je v absolutním pořádku. Vždyť, když se stěna hýbe, pak vám blahopřejeme: jste šťastný majitel HypoSurface - masivní a velmi, velmi cenné věcičky.

Hyperpovrch - to je povrch v prostoru, kde může být libovolný počet rozměrů - to říká matemetika. Je to pochopitelné: "hyper" znamená "extra", "více". A "hypo" znamená "méně". Ale co znamená "Hypopovrch"?

Odpovídáme: je to povrch z destiček na ožívajících kolíčcích, která se dokonce hýbe! Naštěstí, s matematikou to nemá nic společného. Tedy, skoro nic.

V roce 1991 docent Technologického institutu v Massachusetts (MIT) Mark Goulthorpe (Mark Goulthorpe) vytvořil studii dECOi. Tato studie je svého druhu místo pro teoretický i praktický výzkum v oblasti umění a designu. Je třeba říct, že jde o neobvykle velmi úspěšný projekt, což potvrzují nesčetná vítězství na různých uměleckých konkurzech.

Jednou ze zvlášť "ziskových" v tomto ohledu se ukázal "Hypopovrch" (HypoSurface) - obrovská instalace, která byla vytvořena v letech 1999 až 2001. Pro ni Goulthorpe shromáždil celou hromadu specialistů z nejrůznějších vědeckých oborů: architekty, inženýry, matematiky, programátory a pod. Vytvářeli ji na objednávku britského divadla Birmingham Hippodrome - do foyeru - vedení velmi toužilo postavit tam něco podobného.

A proč je "Hypopovrch" tak sympatický? A co to vůbec je?

Jak jste už pochopili, HypoSurface nemá nic společného s entitami z vícerozměrného prostoru a jim podobným matematickým obludám. Přesto není o nic méně zajímavým. "Hypopovrch" je první display na světě, který ukazuje pohyb. Ano - ano, právě že opravdový pohyb, a ne jen pouhý obraz. Navíc, jdo o prostorový obraz.

HypoSurface může být instalován na plochu libovolných rozměrů a zobrazí cokoliv, např. reklamu. "Hypopovrch" se skládá z velkého množství matných kovových destiček, které nejsou pevně mezi sebou propojeny. Je to takové trojúhelníkové moře.

Mimochodem, tady je obrovský prostor pro fantazii: destičky je možné obarvit libovolnou barvou, nanést na ně nějaký obrázek, změnit jejich odrazovou schopnost a nebo - a to působí obzvlášť efektně - pohrát si s nasvícením.

Postavení destiček je řízeno pomocí pneumatických pístů, ke kterým jsou připevněny. Pohyb pístů je regulován elektrickým proudem, který je k nim přiváděn. V závislosti na tom, jaké písty a na kolik jsou vysunuty, je vytvářen obraz.

Každý z těchto trojúhelníků je možné jako zvětšeninu srovnat s pixely. Ale na rozdíl od pevných "nepočítačových" destiček, pixely umožňují získat daleko jemnější obrysy.

Díky tomu je možné na stěně HypoSurface, s ne zrovna velkým rozlišením, zobrazit například zvukové vlnění.

Odkud je vzít? Odkudkoliv. Je možné použít hotové údaje, které po počítačovém zpracování jsou předány pístům.

Je možné zpracovat i přicházející signál v režimu reálného času - programové zajištění, vytvořené speciálně pro "Hypopovrch", to dovoluje.

Něco z toho, co se daří díky tomu vytvořit, si můžete prohlédnout tady (videoklip na YouTube, 2,97Mb).

Tato nesmírná věc, podle slov tvůrců, ukazuje "přechod od autoplastického (určeného) k alloplastickému (neurčenému) prostoru". Hezky řečeno! Ale my vás už nebudeme přetěžovat touto "filozofií hypopovrchu", protože ani sám Goulthorpe, ani jeho kolegové se o něm příliš nerozšiřují. Ale to nevadí.

Zato tito mladíci s velkou radostí vyprávějí o mnohých oceněních a odměnách, které získali za tuto práci. Jedna z nich je obzvlášť zajímavá: v roce 2004 na festivalu Ars Electronica HypoSurface získal prvenství, ale ne celý - jen jeden jeho modul, uložený na 56 pístech.

Každá nová verze HypoSurface se liší od té předešlé. Mimochodem, neustále se zvětšuje její rozlišení (tj.zmenšuje se rozměr destiček). A další varianta (to už bude HypoSurface VII), jak slibují, bude vybaven i světelnými diodami, což zajistí daleko efektnější podívanou.