Hlodavci používají nářadí
Vědci z japonského Institutu pro fyzikální a chemický výzkum (RIKEN) jako první na světě naučili hlodavce používat nástroje.
Vědci z japonského Institutu pro fyzikální a chemický výzkum (RIKEN) jako první na světě naučili hlodavce používat nástroje.
V roli žáků se ocitlo šest osmáků degu (Octodon degus) - jsou podobní krysám, což jsou příbuzné morčat a činčil. Ve volné přírodě žijí osmáci v Chile, kde je najdeme od nížin až po horské oblasti. Nevyhýbají se ani kulturním krajinám, parkům a zahradám. Žijí ve velkých rodinných koloniích tvořící několik desítek až set jedinců, kteří v rámci kolonie nepouští na své území žádná cizí zvířata. Ukrývají se mezi kameny, kořenami stromů nebo si vyhrábávají mělké nory spojené chodbičkami.
Osmák je velmi zvědavé, aktivní a čilé zvíře. Neustále něco dělá a nevydrží chvíli na jednom místě. Je velmi společenský a rychle se ochočí i při chovu ve skupině. Je vhodný i pro děti, protože nekouše. Aktivní je ve dne (převážně nad ránem a v pod večer). Je to tiché a velmi čistotné zvíře bez typického zápachu hlodavců. S ostatními se domlouvá typickým pískáním a štěbetáním. Při uleknutí nebo strachu se staví na zadní a hlasitě, pronikavě píská.
Každý degu byl umístěn na jedné straně zábrany opatřené otvory, které byly pouze tak velké, aby jimi hlodavec mohl prostrčit tlapku. Na druhé straně, mimo dosah zvířete, byla nasypána semínka slunečnice.
A tam také vědci dali malinké hrábě nebo něco, co se podobá lopatce krupiéra, jen velikost byla přizpůsobena malým svěřencům.
Za 60 dnů, kdy probíhal experiment, se všech šest hlodavců naučilo brát do zubů rukojeť lopatky a také pomocí tlapek si přitahovali potravu k sobě.
zdroj: http://www.pinktentacle.com/2...
Související články
- Vodíkové hospodářství a solární farmy
- Vesmír v rukou studentů
- Prozkoumávání podmořského dna
- Nízkorozpočtový fúzový reaktor
- Čerpací stanice i ve vesmíru
- Útoky počítačových systémů budou zažehnány
- Chemický prvek pojmenovaný dle Koperníka
Články z rubriky Ideje, projekty,
« Bucentaure Darwinův blog »