Teorii životního cyklu na zemské kůře

Maruyama Shigenori, vědec japonského původu a jeden ze světově nejvýznamnějších geofyziků pracuje na studii, která zahrnuje vícero disciplín spolupracujících na vytvoření celkového obrazu naší Země.

Maruyama vytváří novou instituci pojmenovanou Center for Bio-Earth Planetology, která by svůj provoz mohla zahájit již tento rok. Vytvářet by tak měla novou koncepci o životě ve vesmíru. Svou studií a výzkumy by chtěl Maruyama zjistit, zda se kontinenty během 250 miliónů let opět spojí a vytvoří jeden super-kontinent, vypátrat, jak meteority mění chemické kompozice Země a jaký je vztah mezi teplotou planety a jejím magnetickým polem, jež ochraňuje rostliny a zvířata před kosmickou radiací, která postupně ovlivňuje rychlost mutace a tak i rozvoj nové formy života.

Ve své studii Maruyama hovoří o nové teorii životního cyklu na zemské kůře. Tvrdí, že kontinenty mají životní cykly a dále vysvětluje. Staré, studené desky na kontinentálních pásech klesají k tzv. hřbitovu desek hluboko do pláště Země a pak opět vystupují, vytváří vulkány poháněné trojdimenzionálními konvekčními pohyby hluboko pod povrchem.

V rozhovoru s Derem Spejblem, Maruyama uvedl, že kontinentální drifty, které pozorujeme na povrchu Země, mají své protipóly v zemském plášti. Staré, studené desky jsou stlačovány do zemského pláště na kontinentálních okrajích a v tomto bodě shromažďují obrovské množství železa. Zatížené železem klesají desky dále a dále do rozpálených, roztavených hornin do té doby než nedosáhnou vnitřního obalu zemského pláště. V hloubce 2 900 km se konečně zastaví a usadí v onom "hřbitovu desek". Toto místo je pravděpodobně vnější okraj těžkého zemského jádra, a teplota se zde pohybuje okolo 4 000 °C.

Teplo a tlak v této hloubce jsou však spouštěči chemických procesů, zapříčiňující ukládání těžkých elementů desek. Při uvolňování těchto elementů se stanou lehčími než je jejich okolí, což zapříčiňuje jejich vzestup. Nad "hřbitovem" starých desek, na dně zemského roztaveného pláště, se směrem k povrchu sune abnormálně žhavé magma. Nakonec, tento stoupající tok roztavených hornin dosáhne krystalizované kůry a prořezává ji.

Maruyama dodává, že tato rudá roztavená láva, která vybuchuje na vulkanických ostrovech, pochází přímo z onoho hřbitova starých desek, který se nachází oněch 2 900 km pod povrchem.

Hlavní složkou vnitřního složení Země je voda. V minerálních strukturách potopených oceánských desek se vyskytuje stará mořská voda. Její množství stačí na to, aby drasticky změnila parametry hornin. Voda snižuje v horninách přítomnost těžkého železa, a tím vlastně zvyšuje vznosnost materiálu starých desek.

Geofyzici tak kreslí třídimenzionální model planety Země, kde vedle kontinentálního rozšiřování na povrchu je také místo pro anti-desky stavěné na základu zemského pláště. Anti-jádro hluboko pod, odráží určitý stupeň dění na povrchu, s jezery, horami a řekami viskózních roztavených hornin. Zemětřesení a výpočetní výkon jsou hlavními požadavky badatelů, kteří se snaží sestavit rentgenový snímek vnitřního prostředí země.

zdroj: http://www.dailygalaxy.com/my...