Kritická délka lidské teloméry

"Pane doktore, kolik času mi ještě zbývá?.." - pokud by tuto otázku zadala biologická buňka, pak by na ni mohl odpovědět Duncan Baird (Duncan M. Baird) a jeho kolegové z Cardiffovy univerzity (Cardiff University). A je to možné jen díky jejich práci s telomérami – buněčnými strukturami na konci chromozómů, které mají za úkol zamezit jejich rozpojení.

Pane doktore, kolik času mi ještě zbývá?.. - pokud by tuto otázku zadala biologická buňka, pak by na ni mohl odpovědět Duncan Baird (Duncan M. Baird) a jeho kolegové z Cardiffovy univerzity (Cardiff University). A je to možné jen díky jejich práci s telomérami – buněčnými strukturami na konci chromozómů, které mají za úkol zamezit jejich rozpojení.

Důsledkem dělení buněk se délka teloméry zkracuje. Každé dělení čím dál, tím více zkracuje teloméru a genom se tak stává zranitelnějším. To může vést k různým patologickým změnám, např. k těm, které souvisejí s onkologickým onemocněním. Na mikroskopické úrovni chybějící ochrana teloméry se nejprve projeví v tom, že se chromozómy prostě začnou k sobě "lepit" nechráněnými konci. A donedávna věda ještě ani nevěděla, kolikrát se může buňka dělit před tím, než ji teloméra přestane zachraňovat.

Je zřejmé, že ke zmenšování telomér dochází především při procesu stárnutí. Ale k tomu mohou přispět i jiné procesy, jako např. některé mutace. Ve svém výzkumu Baird zkoumal lidské buňky, které neměly žádné podstatné změny ve stavbě telomér. Při pokusu vědci sledovali případy, kdy se konce chromozómů začali vzájemně slepovat. Teloméry se skládají z opakující se posloupnosti šesti nukleotidních základů (stejné pro všechny obratlovce). Jak se ukázalo, průměrná délka telomér, při které se chromozómy začínají vzájemně spojovat, představuje 12,8 takových posloupností.

Je zajímavé, že tato hodnota byla získána jako výsledek pokusů ne při zkoumání anomálního vývoje, ale při zkoumání normálního dělení buněk. Podrobnosti o této práci se dočtete v článku, který vyšel v časopise Genes & Development.Podle Dominiky Broccoliové (Dominique Broccoli), lékařky z onkologického centra Memorial Health ve státě Georgia, která se experimentu nezúčastnila, jsou tyto poznatky velmi cenné. Tvrdí, že je velmi důležité vedět, v jaké délce teloméry začínají probíhat patologické procesy. "Jde o tu otázku, o které lidé diskutují už dlouho", - říká profesorka Broccoliová.

Více se můžete dozvědět zde.

zdroj: http://www.nature.com/news/20...