Antioxidanty stárnutí nezpomalují

Úloha reaktivních forem kyslíku při stárnutí a s tím související ochranná síla antioxidantů, které se staly zlatou žilou kosmetického a farmaceutického odvětví, byly silně zveličovány.

Úloha reaktivních forem kyslíku při stárnutí a s tím související ochranná síla antioxidantů, které se staly zlatou žilou kosmetického a farmaceutického odvětví, byly silně zveličovány. S tímto tvrzením vystoupili biologové z Londýnské univerzitní koleje (University College London). Teorie o tom, že stárnutí je důsledek molekulárních poškození, které vyvolaly reaktivní formy kyslíku, existuje už 50 let. Předpokládá se, že antioxidanty organismu pomáhají zbavit se volných radikálů a tím zpomalují proces stárnutí.

Podle slov Davida Gemse (David Gems) a jeho kolegů, nehledě na všechny úspěchy posledních let, vědci pořád ještě překvapivě málo vědí o všech detailech procesu stárnutí. A teorie volných radikálů doposud pouze vyplňovala jakési vakuum. Přesto ani jednou nebyla přesvědčivě dokázána.

Pokusy na stejných nematodách ukazují, že při stárnutí (na buněčné i molekulární úrovni) je hodně různých hranic, takže před vědci teprve stojí úkol všechny je prošetřit a nastínit obraz propojení těchto procesů.

Nové pokusy, provedené skupinou Davida Gemse, ukázaly, že význam poškození, vyvolaných reaktivními formami kyslíku, není veliké a že tajemství stárnutí je třeba hledat na úplně jiném místě.

A co udělali vědci? Geneticky modifikovali červy-nematody (jeden z nejoblíbenějších pokusných objektů biologů, který je vhodný díky svému krátkému životnímu cyklu) tak, že sami začali ve svých tělech potlačovat volné radikály.

Podle teorie, toto má červům dát výhodu v délce života ve srovnání s obyčejnými jedinci. Ale žádný rozdíl badatelé nezaznamenali.

Takže, oxidativní stres je nepodstatným faktorem stárnutí buněk a tkání, prohlásili vědci. To protiřečí údajům celé řady předcházejících výzkumů, které takovou souvislost z nějakého důvodu vymysleli.

zdroj: http://news.bbc.co.uk/2/hi/he...