Hvězdný exkavátor Bagger 288 svádí boj s uhlím

V prvních „Hvězdných válkách“ představivost diváků vyburcoval Sandcrawler, obrovský „dům“, který se pohyboval pomocí velkého počtu pásových podvozků. Ale málokdo ví, že když se točil vynikající Lukasův film, v Německu právě stavěli samohybný „objekt“, který co do rozměrů mnohokrát přesáhl fantaskní koráb pouště.

Tento zázrak byl sestrojen německou společností ThyssenKrupp Fordertechnik v roce 1978, a i dnes je největším bagrem na světě, pracujícím v jednom z uhelných povrchových dolů v Německu.

Jmenuje se Bagger 288. Jeho hmotnost je přibližně 13,5 tisíce tuny, délka – 240 m, výška 96 m (což je přibližně jako 36 poschoďový dům), šířka – 46 m.

Bagger znamená německy rypadlo, v tomto případě kolesové.

Samotné koleso, kterým toto monstrum seřezává uhelnou vrstvu, je schopné vzbudit respekt.

Průměr má 21,6 metrů (jako 8 poschoďový dům), skládá se z 18 rypadel, každé s obsahem 6,6 metrů krychlových. Toto koleso se za 1 minutu otočí 48 krát.

Za jeden den přemístí 240 tisíc metrů krychlových zeminy, což přibližně odpovídá naplnění prostoru fotbalového stadionu s tribunami o výšce 10 poschoďového domu.

Jedním z nejzajímavějších detailů konstrukce tohoto gigantu je zajištění dodávky energie. Jaké motory jsou schopné pohnout s nim z místa? Pásy, rotor a ostatní mechanizmy rozpohybují elektromotory, které mají celkovou kapacitu desítek megawattů, a to odpovídá kapacitě jednoho malého města.

Tuto energii rypadlo získává z průmyslové elektrické sítě dlouhým silným kabelem.

A co když se stroj potřebuje přemístit na nové pracovní místo? Tak to je jiná a velmi zajímaví kapitola.

Mluvit o pohybu v rámci dolu není tak zajímavé. Za existenci tohoto stroje byl pouze jeden případ, kdy se stroj sám bez cizí pomoci přemístil na vzdálenost 22 kilometrů – z jednoho uhelného dolu do druhého.

Přímo přes pole, státní silnice, několik vedlejších silnic a mělkých říček, přes elektrické vedení a jednu železnici.

To bylo v roce 2001, kdy super rypadlo poprvé změnil stanoviště – důl Hambach na důl Garzweiler.

Tak tedy. Na palubě rypadla Bagger 288 je obrovská cívka s výkonným kabelem o délce jeden kilometr. Podle toho, jak se pohyboval, ho připojovali k různým částem průmyslové elektrické sítě.

Je třeba zdůraznit, že díky 12 pásům o šířce 3,8 m je tlak monstra na podloží 1,7 kg/cm², takže naprosto klidně mohl jet i po poli.

Ale co je zajímavé. Na pozemcích, kudy bagr projížděl, se včas zasela tráva, aby se půda během dešťů nepřesycovala vláhou a zachovala si svou nosnou schopnost. Na mnohých místech se navíc ještě nasypaly pískové „polštáře“.

Silnice a železnici byly zasypány pískem a štěrkem do výšky jednoho metru, pohyb se přitom zastavoval maximálně na půl dne – tak rychle se sypaly a odstraňovaly štěrkové „polštáře“. Říčky se také zasypávaly kameny.

Kabely VN a VVN, pod kterými takový gigant samozřejmě nemohl projet, byly demontované a vrácené zpátky na místo ihned po té, co monstrum projelo. V tomto období dodavatelé energii směřovali ke spotřebitelům prostřednictvím alternativních sítí.

Takže, všechno se stihlo během 3 týdnů. Což je velmi rychle, když si uvědomíme, že Bagger 288 může jet maximální rychlostí 10 metrů za minutu.

Mimochodem, tento významný přejezd z jednoho uhelného lomu do druhého uskutečnila hned dvě kolesová rypadla najednou, ale bratr našeho hrdiny byl o trochu menší a o více než 1,5 krát lehčí, takže jeho přesun nevyvolal takové nadšení.

Zato přemísťování rypadla Bagger 288 sledovalo ve dne i v noci stovky diváků.

K popisu stroje je třeba doplnit, že současně na něm pracuje směna v počtu čtyř lidí. Celkem jde o tři směny, takže kolos pracuje nepřetržitě.

Patří sem dva bagristé, kteří se střídají, koordinátor pásových dopravníků, které dopravují uhlí od rotoru k místu nakládky, a šéf brigády.

Aby během mnohahodinové směny nemuseli sestupovat z nebes (a jak lze pojmenovat kolos, který dosahuje výšky menšího mrakodrapu) na zemi, přímo uvnitř exkavátoru je zařízena klubovna posádky s toaletami a kuchyní, a s velkou zásobárnou vody.

Bagrista sedí v malé kabině, umístěné nedaleko rotoru, přímo na gigantické „ruce“ zařízení. Řídí stroj (jak rotor, tak i pohyb kolosu) pomocí joysticků, které jsou podobné těm počítačovým. A pomáhají mu systémy navigace a video záznamy.

Práce není tak jednoduchá: je nutné dohlížet na to, aby se rypadla optimálně plnila, stěny řezu byly rovné a nesesypávaly se, aby se rotor nepoškodil bočními vměstky (tvrdými horninami, které bývají v usazených vrstvách) a pod.

Když jeden bagrista „bojuje s uhlím“, druhý nesedí nečinně – prochází stroj po bezpočtu žebříků a přechodů, kontroluje stav mechanizmů, opravuje a čistí, co je potřeba.

Šéf brigády se také nenudí – vypracovává „strategii bitvy“, a zajímavé bývá především to, když musí sejít dolů a „razit cestu“ pro monstrum, které se přemísťuje z jednoho místa dolu na druhé.

Tak dokonalý německý stroj vyvolává respekt. Jedná se o jedno zařízení z těch, kterým se s úctou říká „opravdová Kruppova ocel“. Pamatujete si obří děla I. a II. Světové války? Jak je vidět, tato zkušenost se hodila.

Stroj je postaven přesně na celé jedno století – jestli se nevyskytnou nepředvídané události, toto super rypadlo bude pracovat, podle prognózy odborníků, až do svých stých narozenin.