Prehistorie Velkého třesku otevřela kosmickou zapomnětlivost

Tento zcela neobvyklý objev se podařil fyzikovi Martinovi Bojowaldovi (Martin Bojowald). Jak vědec uvedl, dokázat, že Vesmír existoval i před Velkým třeskem a co se v něm tehdy dělo, se mu podařilo pomocí nového matematického aparátu, který změnil klasické představy o rané kosmické historii.

Matematický model, který Bojowald z Institutu gravitační fyziky a geometrie (Institute for Gravitational Physics and Geometry) univerzity v Pennsylvánii (Pennsylvania State University) vytvořil během při práci na své teorii, vysvětluje tak exotický pojem, jako je kvantové složení Vesmíru a jeho změny, ke kterým dochází s postupem času. Zvlášť zajímavé je to, že vědec byl donucen vzdát se kategorie „Velký třesk“ (Big Bang) a nahradit ho pojmem „Velký poplach“ (Big Bounce).

Fyzik tvrdí, že představy o tom, že se Vesmír rozvíjel po Velkému třesku, vážným způsobem brání zkoumání všeho, k čemu docházelo v počátcích kosmické historie.

Jak vyplývá z Obecné teorie relativity (OTR), k Velkému třesku došlo důsledkem prudkého rozpínání Vesmíru, který se nacházel ve stavu tzv. kosmologické singularity. Tehdy se celá hmota a energie lokalizovala v nepatrně malém objemu, a, v souladu s tímto pojímáním, od tohoto momentu se především začíná odečítat světový čas.

Bojowald použil teorii smyčkové kvantové gravitace (SKG) a spojil její předpoklady s OTR a s kvantovou fyzikou. Takový výběr metodologie je vysvětlován tím, že koncepce SKG byla zpracována právě pro použití kvantové fyziky pro rané děje ve Vesmíru. Přesto Martin Bojowald tvrdí, že jím zpracovaný matematický aparát je v konečném důsledku méně složitý, ale dovoluje získávat daleko přesnější výsledky.

Když mluví o tom, kde se vzala tak vysoká „kvalita“ jeho teorie, Martin říká, že v předcházejících pracích, které se zabývaly touto problematikou, se používal systém rovnic s libovolnými parametry, ale vůbec nebylo jasné, jaká je jejich úloha. Přesto ve svých výpočtech vědec dokázal objasnit jejich účel a, po vyřešení zmíněných rovnic, lehce z nich vyvodil závěry.

Jeden z nich je už dávno známý přívržencům teorie SKG. Podstata je v tom, že náš Vesmír se začal rozvíjet v procesu „Velkého poplachu“. Jednoduše řečeno, nebyl žádný „Velký třesk“, ale bylo jen velké „bum“, které znamenalo přechod Vesmíru z jednoho stavu do druhého. Při tomto „poplachu“ nedošlo k žádnému přechodu přes stav nulového objemu (a samozřejmě i nekonečné hustoty) Vesmíru, což se předpokládá v obecně známé „třeskuté“ teorii.

Když promítneme tuto teorii do klasických představ, můžeme říci, že vyjasněním předcházejícího složení Vesmíru se můžeme dozvědět, co se dělo do Velkého třesku.

A byl – jak vypočetl Bojowald – druhý Vesmír, který existoval před tím naším, ale nebyl podobný tomu našemu současnému. Jak ukázal výzkum pensylvánského fyzika, k žádnému „věčnému návratu“ nedochází. Souvisí to s mechanizmem, kterému vědec dál název „kosmická zapomnětlivost“.

Tato činnost spočívá v tom, že při Velkem poplachu z rovnic, které popisují tuto událost, mizí minimálně jeden z výše uvedených libovolných parametrů. Proto přesné „kopírování“ dalších následujících Vesmírů je nemožné.

Podrobnosti o koncepci Martina Bojowalda jsou uvedeny v článku v Nature Physics pod názvem „K čemu došlo před Velkým třeskem?“ (What happened before the Big Bang?).

Přesto o tom, co očekává náš svět v budoucnosti, vědec nemluvil. A to je škoda, vždyť v kosmologii existuje ohromný počet koncepcí „konce světa“, které si čas od času naprosto protiřečí – tak např. teorie Velké komprese a dokonce Velkého křachu.

Zároveň si přečtěte o elementárních částicích, které se v přebytku nacházely ve Vesmíru po Velkém třesku, o kaskádě-b a o smrti Slunce.

zdroj: http://www.physorg.com/news10...