None

Nevědomost historického globálního oteplování

Nová analýza dřívějšího období klimatických změn může v současném klimatickém systému způsobovat takové zpětnovazebné smyčky, kterých si nejsme vůbec vědomi. Množství uhlíku v oceánu a atmosféře se náhle a dramaticky mění. Oceány jsou okyselené, teploty kdekoliv na zemi se zvyšují, a to okolo 5 až 9 °C. Oteplování je vlastně záležitostí až historickou.

Hovoří se také o skrytých přídavných zpětnovazebných smyčkách v systému. Malé zvyšující se teploty mají za následek události, jako je tání ledu, vyšší výskyt skleníkových plynů v atmosféře, atd.

Hovoří se také o skrytých přídavných zpětnovazebných smyčkách v systému. Malé zvyšující se teploty mají za následek události, jako je tání ledu, vyšší výskyt skleníkových plynů v atmosféře, atd.

Oteplování je vlastně záležitostí až historickou. Touto historicky globálně významnou událostí bylo v době paleocénu-eocénu termální maximum (Paleocene-Eocene Thermal Maximu, dále PETM), jež se odehrálo v době před 55 milióny lety. Mezi tím, co si myslí veřejnost a společnost vědců, je poměrně velký rozdíl, jak i PETM sám dokazuje. Zatímco se část veřejnosti dohaduje, zda změny atmosférického oxidu uhličitého nám mohou přihodit něco špatného, vědci usuzují, že na základě všeho, co víme, náhlá změna uhlíku byla významným příspěvkem k rostoucím globálním teplotám a poklesu oceánického pH, jež se tak během PETM událo. A tak se mluví o významných neurčitostech týkající se jasných událostí, které PETM spustili. I když víme, že se jednalo o náhlý příliv uhlíku, nevíme ale kolik dohromady skončilo v mořích a v atmosféře.

Další věc, kterou se vědci zabývali je obsah uhlíku podílejícího se na onom termálním maximu (PETM). Po několika bádání vědci přišli s množstvím, jež vyjadřuje množství uhlíku v oběhu. Podle těch nejlepších odhadů o hladinách atmosférického uhlíku v oné době, vypočítali vědci, že se jednalo o 3 000 petagramů. (hladina atmosférického CO2 mezi 1,000 až 1,700 miliontiny; během období paleocénu bylo mnohem větší teplo, a tak i hladina CO2 byla pravděpodobně vyšší).

Odhady lidsky popohnané klimatické změny závisí na klimatické senzitivitě, u jaké se zdvojnásobení atmosférického CO2 odehraje někde mezi 1,5 °C - 4,5 °C oteplování. Na základě těchto čísel, by příval uhlíku v období termálního maxima nanejvýš zapříčinil změnu teploty okolo 3,5°C z oné změny teploty okolo 5-9°C, jež se během termálního maxima vyskytovala.

Podle předpokladu, že jsou naše odhady o klimatické sensitivitě přesné, pak musí jít i o další významné faktory, které ovlivňují naše klima. Jednou z možností by mohlo být, že proces termálního maxima před 55 milióny lety spustilo něco jiného. K uvolňování metanových klatrátů (metanhydrátů) dochází při zvyšujících se teplotách, a tak i menší vzrůst teploty z nějaké další příčiny by mohl mít za následek uvolňování tohoto uloženého uhlíku, což ve výsledku značně zvýší celkové oteplování.

Hovoří se také o skrytých přídavných zpětnovazebných smyčkách v systému. Malé zvyšující se teploty mají za následek události, jako je tání ledu, vyšší výskyt skleníkových plynů v atmosféře, atd. Výsledkem by ovšem mohl být větší dopad, než by se mohlo očekávat. Jedná o velmi znepokojující vyhlídky, u kterých by vzrostla teplota ještě více, než jak se tomu předpokládá u dnešních pesimistických prognóz.

Ačkoliv je model PETM nejlepším modelem pro dnešní změny, není skutečně tím nejlepším. Podmínky a okolnosti období termálního maxima se od těch dnešních opravdu liší. Na druhou stranu nám ale hlubší pohled do PETM nabízí množství zajímavých a velice užitečných informací.

zdroj: http://arstechnica.com/scienc...

Související články

Články z rubriky Planeta, přiroda,

« Quorum sensing Rozmanitost »
None