Tuatara všechny předehnal v rychlosti evoluce

U "živého dinosaura" haterie docházelo na molekulární úrovni k evolučnímu rozvoji podstatně rychleji než u jiných živočišných druhů. Úroveň molekulární a fenotypické evoluce se nemusejí shodovat.

Hatérie novozélandská (tuatara, Sphenodon punctatus) je jeden ze dvou posledních přežívajících druhů řádu hatérií, prastarého řádu plazů, který byl nejvíce rozšířen ve druhohorách.

Hatérie novozélandská (tuatara, Sphenodon punctatus) je jeden ze dvou posledních přežívajících druhů řádu hatérií, prastarého řádu plazů, který byl nejvíce rozšířen ve druhohorách.

Skupina vědců z Centra molekulární ekologie a evoluce Alana Wilsona na Novém Zélandu zjistila, že u "živého dinosaura" haterie docházelo na molekulární úrovni k evolučnímu rozvoji podstatně rychleji než u jiných živočišných druhů. Práce vědců byla publikována v březnovém čísle časopisu Trends in Genetics.

Hatérie, nebo také tuatara (Sphenodon punctatus), je pravěký plaz, který se podobá ještěrce. V současnosti je hatérie jediný zástupce hatériovitých, kteří byli před zhruba 200 milióny let na Zemi velmi rozšířeni. Od těch dob se vnější podoba hatérií prakticky nezměnila. Současná představitelka dinosaurů má nezvykle zpomalený metabolismus, velmi pomalu rostou a zřídka kdy se rozmnožují. Průměrná délka života hatérie je zhruba sto let. Její domorodé jméno (pochází ze staré maorštiny), tuatara, znamená nesoucí šípy, a značí řadu špičatých šupin, které má hatérie na hřbetě.

Tyto zvláštnosti hatérie vzali vědci v úvahu a vyslovili domněnku, že také geneticky se vyvíjí nižší rychlostí. Přesto při porovnání posloupností DNA z ostatků hatérií a haterií, které žijí dnes, bylo zjištěno, že hatérie jsou nejrychleji se vyvíjející stvoření ze všech, které kdy byly testovány.

"Naše práce podporuje předpoklad, že úroveň molekulární a fenotypické evoluce se nemusejí shodovat", - zdůrazňuje vedoucí výzkumu, profesor David Lambert.

rychlost změn v DNA na 1 mln. let

rychlost změn v DNA na 1 mln. let

Podle údajů vědců, po hatérii jsou na druhém místě v rychlosti genetické evoluce tučňáci kroužkoví (Pygoscelis adeliae), nejrozšířenější druh tučňáků v Antarktidě, pratur (Bos primigenius), vyhynulý zástupce rodu Bos a byli obří nelétavi ptáci moa. Potom s velikým odstupem následuje zubr (Bison bonasus), medvěd hnědý (Ursus arctos) - známá mědvědovitá šelma a jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně i vyskytuje na území České republiky, medvěd jeskynní (Ursus spelaeus), druh medvěda, žijícího v Evropě v období pleistocénua vymřelého před koncem poslední doby ledové, asi před 10-12 tisíci lety, lev jeskynní (Panthera leo spelaea), býk a kůň.

Podívejte se taky jak falešný ještěr osvětlil smysl rituální pantomimy.

zdroj: http://dsc.discovery.com/news...

Související články

Články z rubriky Planeta, přiroda,

« Pavučina Mravenci »